Rozhovor s Vladimírem Vytáskem

tisk & PDF

Bylinář pomáhající lidem i přírodě – Vladimír Vytásek bylinkaří od roku 1984, kdy si pomocí bylinek vyléčil žaludeční vředy. Při zahradnické praxi se začal zabývat pěstováním vzácnějších bylin a léčivek. Absolvoval několik kurzů pod vedením zkušeného bylináře Pavla Váni a J.A. Zentricha. Od roku 2000 pořádá přednášky a kurzy. Píše o bylinách do časopisu Regenerace, svými radami přispívá do rozhlasových a televizních pořadů. Je poradce pro pěstování bylin v botanické zahradě Prostějov, dodává sazenice léčivek do botanické zahrady v Prostějově a Olomouci. Své žáky učí praktickému poznávání a použití bylin a zároveň je vede k lásce ke všemu živému. Své kurzy vede mimo jiné i v Centru Zelená louka v Pardubicích, kde vznikl i tento rozhovor.

Vláďo, vím o Tobě, že nejsi bylinář povoláním. Co je Tvá profese?

Pracuji jako pracovník sociálních služeb v zařízení pro lidi s mentálním postižením v Nových Zámcích u Litovle. Mám na starosti pracovní terapii pro uživatele se zaměřením na činnosti v parku, ve skleníku, s rostlinami. Vlastně se má práce s bylinkami také prolíná, protože klienty učím bylinky poznávat, ale třeba si z nich i uvařit čaj. Část bylinek dodáváme do kuchyně k obohacení stravy. Kromě toho se věnuji ochraně přírody, působím jako dobrovolný strážce přírody v Litovelském Pomoraví. Bylinky také pěstuji, množím a rozdávám svým přátelům.

Jaká byla Tvá cesta k léčivým bylinám?

Po vojně jsem onemocněl žaludečními vředy a vyléčil mě heřmánek. Už tehdy jsem neměl rád chemii. Od maminky jsem se dozvěděl, že má prababička byla bylinářka, měla obrovskou intuici a lidé k ní jezdili z velké dálky. Zemřela v 93 letech a léčila se pouze bylinkami. Bércové vředy si ve svých 85 letech vyléčila obklady z jílu a slézu. Mí přátelé mi říkají, že se její schopnosti přenesly na mě.

Jaké jsou Tvé oblíbené bylinky?

Nejraději mám růži stolistou. Všechny růže jsou léčivé, ale růže stolistá je pro mě srdíčková záležitost. Je to bylina starých zahrad, která v současné době vymizela. Rád bych pomohl tomu, aby se do zahrádek znovu vrátila. Mám rád všechny bylinky, ale některé mi jsou bližší, jako například šanta kočičí citrónová, čechřice vonná, voňavé pelyňky… Tak by to mělo být i v léčbě: pokud člověku bylinka není sympatická a nepřijme ji, tak mu nepomůže. Musí tam být vzájemná sympatie. Člověk by měl bylinky vnímat srdíčkem a intuicí, nikoliv rozumem.

Co Tě ještě těší kromě bylinkaření? Máš nějaké další koníčky?

Relaxem jsou pro mě akvarijní rybky. A velkou radostí jsou pro mne další dary přírody, jako jsou minerály a kameny. Kameny vnímám jako další pomocníky, jejichž vibrace mohou harmonizovat náš organismus v oblasti čaker. Mám rád průzračné, čisté kameny, které prosvětlují, jako je křišťál, růženín. Kameny je potřeba pravidelně čistit – v soli, ve vodě, vystavit je měsíci nebo slunci. Kameny dávám i k bylinkám, do vody, do studny, někdy je vracím zemi.

Byl jsi přítelem známých českých bylinářských bardů Pavla Váni a Josefa Zentricha, jak na ně vzpomínáš?

Byli jsme nejen přátelé, ale i spolupracovníci a vzájemně jsme se obohatili. Každý z nich byl rozdílný: Pepa Zentrich byl srozumitelnější, měl řád, Pavel Váňa byl praktik, někdy bylo obtížnější ho pochopit. Pavel měl otevřené srdíčko, ale pomáhal lidem víc, než jeho organismus mohl zvládnout. Zemřel v 65 letech.

Koho si ještě vážíš, koho máš jako svůj vzor?

Ať v pozitivním či negativním smyslu mě obohatili všichni lidi, které potkávám na cestě za poznáním. Nejvíc si v současné vážím spolupráce s profesorem Pavlem Valíčkem, což je největší znalec tradiční čínské medicíny, čínských bylin a adaptagenů ve střední Evropě. Jeho zásluhou se do Čech dostala řada zajímavých léčivek.

Co bys chtěl předat svým žákům a následovníkům?

Rád bych jim dal impuls, aby pochopili, že za svůj život a své zdraví si zodpovídají sami. Chci v nich probudit samostatnost, nezávislost a svobodu: Aby si sami dokázali pomoci a nebyli závislí na bylinářích, lékařích a léčitelích…. Aby pochopili, že rostliny jsou naši spojenci, kteří jsou na světě proto, aby nám pomáhali. Mým přáním je, aby v každém městě a vesnici byl bylinář, který by pomáhal menšímu množství lidí. Chci naučit lidi poznávat, k čemu bylinky jsou, jak vypadají, naučit je spoléhat se na vlastní intuici a tvořit si vlastní recepty. Nepřeji si, aby vznikly mé kopie. Vlastní cesta, byť nedokonalá, je lepší než cesta někoho jiného.

Na co se těšíš v nejbližší době?

Naučil jsem se nic neočekávat a na nic se netěšit, všemu nechávám volný průběh. Mám radost z účastníků kurzů, z lidí, v kterých se mi podaří probudit nadšení. Raduji se z přítomného okamžiku, z nových setkání… Těší mě, že se lidé o bylinky zajímají a dělají něco pro své zdraví. Je jich čím dál víc. Je mnoho věcí, které vnímám a které jsou nesdělitelné pomocí slov. Těší mě, když lidi svou láskou otevřou srdíčko a propojí se s přírodou, se zelenými pomocníky…. Je lepší bylinky vnímat srdcem než rozumem. Jsem rád, že mi vesmír posílá do cesty mnoho podobných lidí. Po žádném materiálnu a hmotných statcích netoužím. Cením si zdraví a toho, že mohu pomáhat. Toužím po ještě větším splynutí a propojení s přírodou, po životě v lásce a v pokoře. A vím, že nic nevím.

Máš nějaký recept či vzkaz pro čtenáře, které potkala nemoc či úraz?

Nevzdávejte to, pomocí lásky a víry vždycky může dojít k uzdravení. A jednou ze součástí léčebného procesu mohou být bylinky, pokud je budou lidé přijímat s láskou a s pokorou. Důležitý je aktivní přístup k životu. Aktivita je život.

Radka Svatošová