Každý by měl mít možnost žít jak chce, mentálně postižené občany nevyjímaje

tisk & PDF

Tisková zpráva
Domov pod Kuňkou – Ráby

Každý by měl mít možnost žít jak chce, mentálně postižené občany nevyjímaje.

Je velice jednoduché mít jako jednu ze zásad poskytování sociální služby napomáhání jakkoliv hendikepovaným lidem k běžnému životu, avšak naplnit ji, již tak snadné není. Pod pojmem běžný život si každý představí jistě něco jiného, péčí o domácnost počínaje a návštěvou divadla konče. Všichni však chceme mít možnost uplatnit svou vlastní vůli.  „Domov pod Kuňkou má registrovány dvě sociální služby. Domov pro osoby se zdravotním postižením se sídlem v Rábech a chráněné bydlení, jenž je poskytováno v Pardubicích a Přelouči. Fakt, že lidé s hendikepem mají právo, aby mohli žít jako kdokoliv jiný, je jednou ze stěžejních myšlenek poskytování sociálních služeb naší organizací,“ vysvětluje ředitel Tomáš Černík.

Všichni, kdo žijí ve vlastních bytech či domech, mají možnost chodit kam chtějí a dělat co se jim zlíbí. O pobytových sociálních službách ještě v nedávné minulosti kolovaly zvěsti, že uživatelé takových zařízení zcela určitě takové možnosti nemají, že v takových zařízeních bývala zamřížovaná okna, zamykaly se veškeré možné východy, že svěrací kazajky byly na denním pořádku a personál byl brán za všemocné bytosti.

„Ve službě domovy pro osoby se zdravotním postižením jsou v současné době ubytovány osoby s vyšší mírou podpory. Bez pomoci personálu se sice například nedokáží najíst nebo si nakoupit, ale díky individuálnímu přístupu se i tito uživatelé učí hospodařit s penězi nebo cestovat městskou hromadnou dopravou. Přání uživatele je vždy na prvním místě. Pokud to jen trochu jde, motivujeme uživatele, aby byli co nejvíce samostatní, aby vazba na personál byla co nejmenší,“ objasňuje Jaroslav Brenner, vedoucí sociálního oddělení v Domově pod Kuňkou.

Co však s mentálně hendikepovanými, kteří se díky pracovníkům a vlastním schopnostem dostanou mimo potřebu poskytování celodenní péče? Co s těmi, kteří se zvládnou o sebe a své záležitosti postarat skoro sami? Existuje nějaký „mezičlánek“ mezi péčí v domácím prostředí a péčí velkého pobytového zařízení?  „Domov pod Kuňkou provozuje sociální službu chráněné bydlení, jejímž hlavním znakem je poskytovat vyžádanou podporu. Uživatel si sám řekne, s čím potřebuje pomoci. Pracovníci mu jsou nápomocni radou či vlastním provedením konkrétní činnosti v případě, kdy to nezvládne. V obou službách Domova pod Kuňkou není nic děláno za uživatele bez jeho vědomí, čímž je posilována jeho samostatnost a zvyšována možnost absolutního zapojení mentálně postižených spoluobčanů do většinové společnosti,“ doplňuje Jaroslav Havlík, vedoucí chráněného bydlení.

Že se pracovníkům Domova pod Kuňkou daří pokračovat v nastolené cestě, při níž se pokouší mentálně postižené spoluobčany integrovat do společnosti, dokládá i fakt, že 11 z 15 uživatelů chráněného bydlení Domova pod Kuňkou je v pracovně právním vztahu.