Trénink dovedností posouvá klienty k samostatnějšímu životu

tisk & PDF

V jičínském středisku Péče u duševní zdraví pomáhají klientům s mentálním postižením trénovat dovednosti, aby byli v životě samostatnější. Do budoucnosti klientům trénink přináší větší sebedůvěru, samoobslužnost a možné uplatnění na pracovním trhu.

Někteří klienti s mentálním handicapem přichází do služeb organizace Péče o duševní zdraví s požadavkem, že by se chtěli stát více samostatnými a připravit se na běžný “dospělý” život. Takováto zakázka přivedla pracovníky na nápad vytvořit pracovní tréninkové místo a nabídnout klientovi práci úklidu prostor sídla organizace. Pro klienta se toto pracovní místo stává nejen příležitostí naučit se mnoho nových věcí a získat zkušenosti, ale také si něco přivydělat.

Na tréninkové místo nastoupil v červenci klient Petr, který na úklid dochází jednou týdně. Petr je pracovitý, svědomitý, spolehlivý, avšak pod vlivem svého handicapu potřebuje jasné vedení, strukturu a podporu. To vše se mu snaží pracovníci společnými silami poskytnout. Každý týden se u nácviku úklidu střídá jiný pracovník, aby si Petr zvykl na různé styly vedení. Každým tréninkem Petr zdokonaluje své dovednosti a posiluje své sebevědomí. Od nástupu se naučil, jak správně luxovat, stírat či jak se třídí odpad. „Jsem rád za tu příležitost. Nečekal jsem to. Každý pondělí přijdu. Mám tam takový papír, kde je napsáno, co mám dělat. Mám to očíslovaný. Snažím se. Ale jak mi to jde, neumím říct, to musí říct oni. Baví mě na tom, že je pak pořádek. Třeba jsem se učil vymývat ledničku, to bylo nový, to jsem neuměl. Ještě musím trénovat a víc si věřit,“ hodnotí práci pan Petr.

Od pracovníků dostává Petr zpětnou vazbu. Říkají mu, co je a není vhodné na takovém pracovním místě, jak se v práci chovat, jak si říct o pomoc, o opětovné vysvětlení atd.  Chybějící pracovní návyky a jeho nesamostatnost ho právě nejvíce handicapují v pracovním uplatnění, potřebuje je trénovat více než konkrétní úklidové úkony. Vzhledem k jeho handicapu je ale jasné, že vytvoření takových návyků není záležitostí pár měsíců, ale doby mnohem delší.

To se ukázalo i u předchůdkyně Petra, u které nácvik na tomto pracovním místě trval necelé 3 roky. Až poté byla schopná se uplatnit a udržet se na otevřeném trhu práce. U Petra je velkým pokrokem, že pracovat už pro něj není nepředstavitelné, jako tomu bylo na začátku. Sociální pracovníci PDZ věří, že postupem času se podaří, aby se Petr uplatnil na otevřeném trhu práce stejně tak, jako jeho předchůdkyně.