Rozhovor: „Každý z nás potřebuje vědět, že není sám“

tisk & PDF

Rozhovor: „Každý z nás potřebuje vědět, že není sám“
říká paní Jarmila Klimešová, která již 7 let pracuje v Oblastní charitě Pardubice jako vedoucí pečovatelské služby a služby osobní asistence.

Co Vás k práci v Charitě přivedlo?
Mám ráda lidi, ráda s nimi komunikuji, zajímají mě jejich osudy a právě toto moje práce splňuje. Navíc mohu pomáhat lidem v jejich nepříznivé životní situaci, kdy je tíží stáří či nemoc.

Co je smyslem Vaším práce, jakým způsobem klientům pomáháte?
Neznám nikoho, kdo by nechtěl zbytek života strávit v domácím známém prostředí, ať se svými blízkými nebo s pomocí druhých. A to je smysl naší práce. Pomáháme s úkony, které klient již sám nezvládne, ať už se jedná o pomoc s osobní hygienou či oblékáním, úklidy, nákupy, doprovod k lékaři, zajištění stravy, pomoc při zařizování příspěvku na péči a další.

Pečovatelskou službu a další sociální služby nabízejí i jiné organizace, proč by si měli lidé vybrat právě Charitu?
Předností charitních služeb je to, že jsou komplexní, vzájemně se doplňují a pomáhají uživatelům zajistit co nejlepší životní podmínky. Pokud se na nás rodina či klient obrátí, jsme schopni zajistit mu celkovou péči. Od domácí zdravotní péče prováděné našimi zdravotními sestřičkami, přes zapůjčení kompenzačních pomůcek až po zajištění různých oprav v domácnosti či pomoc na zahradě.
Nakoupit a uklidit Vám může prakticky kdokoliv, ale pohovořit s Vámi, vyslechnout Vaše problémy, to může jen ten, kdo svou práci vykonává nejenom pro peníze, ale především srdcem. Naše pracovnice vedeme k tomu, aby se o klienta zajímaly jako o člověka, hodně s ním komunikovaly, všímaly si změn, zdravotního stavu a pomohly klientům řešit jejich problémy. Každý z nás potřebuje vědět, že není sám, zvláště když je starý a nemocný nebo má nějaký problém. Vidíme to i u našich klientů, nejhůře snášejí právě samotu.

Co máte na své práci nejraději?
Přestože kvůli nárůstu administrativy nemohu jako vedoucí u klientů trávit tolik času co dříve, právě tyto krátké chvíle s uživateli mi pomáhají  a nabíjejí mě do další práce, zvlášť když mě klienti oslovují a chválí naše pracovnice.  Jednou jsem se setkala s rodinou starající se o nemocnou maminku, jíž kvůli rakovině zbývalo ji několik měsíců života. Rodina byla věřící a všichni včetně nemocné maminky si přáli, aby umřela doma. Díky spolupráci zdravotních sestřiček, které prováděly u klientky hospicovou péči, díky osobní asistentce, kterou jsme paní přidělily, ale i díky rodině a knězi se všem přání splnilo. Nezapomenu na slova, která mi posléze dcera řekla: „Bez vaší pomoci bychom to nezvládli.“

Setkávat se s lidmi v náročných životních situacích, s lidmi umírajícími – to určitě není snadné. Co Vám pomáhá to zvládat?
Umírání patří k životu. Rodin, které se chtějí starat o umírajícího člena rodiny, přibývá a my jsme rádi, že jim můžeme zajistit celkovou podporu v tomto nelehkém období. V domácí péči se dá zvládnout hodně, slova díků, které nám rodiny projevují, jsou toho důkazem. I kdybychom pomohli jen několika málo lidem zpříjemnit stáří, ulehčit nemocem a umožnit jim dožití doma, stojí to za to. Naše práce není prací jednotlivce, ale závisí na spolupráci nás všech. Je potřebné si vzájemně pomáhat, podporovat se a je důležité mít dobré domácí zázemí, které má pro naši nelehkou, ale záslužnou práci pochopení. Mysleme na to, že i my budeme jednou staří a budeme potřebovat pomoc druhých. Chovejme se k druhým lidem, především k těm starým a nemocným tak, jako bychom chtěli, aby se druzí chovali k nám. Vždy dbejme na důstojnost člověka a berme staré lidi jako rovnocenné partnery a hlavně nezapomeňme připojit vlídné slovo a úsměv, který nás nic nestojí a mnohé potěší.
Děkujeme za rozhovor.