Rozhovor s Věrou Nápravníkovou – Povídání z amazonské džungle

tisk & PDF

Štíhlá, křehká blondýnka při setkání okouzlí svou upřímností, laskavostí a čistou duší. Původní profesí lékárnice z Moravské Třebové našla svou druhou vlast, lásku a poslání v Amazonii. Při svém pobytu v Peru před několika lety strávila dva týdny sama v džungli, kde prováděla očisty a léčebnou dietu. Život v džungli se jí stal inspirací pro řadu obrazů, které ve volných chvílích maluje. O svých zážitcích dokáže poutavě vyprávět, jak se mohou přesvědčit návštěvníci jejích přednášek. V současnosti je Věrka v Peru, proto tento rozhovor vzniká na dálku.

Věrko, co tě přivedlo na druhý konec světa – do peruánského Iquitos?

Kdyby mi někdo řekl před pěti lety, že pojedu do Peru, asi bych se nevěřícně zasmála. Nikdo nikdy nevíme, kudy naše životní cesta povede. To, co mne přivedlo právě sem, byl okamžik, kdy jsem řešila zásadně celý svůj život, osobní, pracovní, prostě jsem nevěděla, jak dále. Byla jsem po dlouholeté známosti najednou sama a měla čas věnovat se sama sobě. Byl to okamžik, kdy jsem si hodně věcí uvědomila, otevřely se mi oči a já viděla celý svůj život zpětně, jako dokonalé puzzle, vše do sebe perfektně zapadalo a začalo dávat smysl. Pak mi přišlo do cesty Peru. Nabídla se možnost a já cítila, že jet mám. Vždycky jsem byla dobrodruh a lákalo mne poznávat nová a vzdálená místa. Od malinka jsem musela mít vše jinak, než bylo „normálně“ a vždy jsem vybočovala z řady. Cítila jsem, že bych zde mohla najít nový směr, jak dál životem, také mne sužovala různá onemocnění a tak jsem myslela, že by mi mohly pomoci šamanské rituály s Ayahuaskou, o kterých jsem slyšela. To byl takový první silný signál, který ale ještě nevedl k rozhodnutí úplně odejít. Když jsem tam cestovala podruhé, osud tomu chtěl, že jsem se potkala opět s průvodcem, se kterým jsem se poznala už při první cestě a který se stal mou osudovou láskou, za kterou jsem odešla na druhý konec světa. Zajímavé na obou cestách bylo, že ani jednou jsem neměla hotovost na to, vydat se tak daleko, ale vždycky mi v tom Vesmír pomohl a já mohla odletět.

Pokud vím, sama jsi využila léčbu indiánských šamanů. V čem tato léčba spočívala a jak Ti pomohla?

Začali jsme hned společně pracovat se šamanem, který se učil u Ashaninky. Vozili jsme mu zájemce, kteří chtěli na sobě pracovat a čistit své tělo nebo se léčit. Zároveň jsme u něj půl roku žili a pomáhali. Během této doby jsem sama procházela dietami s různými léčivými a magickými rostlinami, včetně rituálů s Ayahuaskou. Léčila jsem se a čistila, ale zároveň jsem chtěla vědět, čím si lidé procházejí, abych mohla lépe porozumět celému procesu. Velkou zkušeností pro mne byly dva týdny o samotě v džungli, kdy jsem nesměla přijít s nikým do kontaktu. Tambo, ve kterém jsem byla, bylo velmi prosté, vlastně jen střecha z palmových listů, pod kterou byla prkna s matrací a kolem divoká džungle. V této době jsem začala vnímat přírodu jako jiný svět a začala vidět to, co běžně nevidíme. Svět neviditelných bytostí a různých entit se pro mne stal realitou, která mne stále provází. Právě teď připravuji knihu legend a mýtů z peruánské Amazonie, inspirovanou tímto světem, společně s obrazy k vydání v České republice. V průběhu této doby jsem pochopila, že příroda je živý, dokonale organizovaný celek, ve kterém vše perfektně funguje a vše se společně dorozumívá. Slyšela jsem různé dialogy a písně, na kůře stromů jsem viděla obličeje, skrze nichž k nám mohou promlouvat. V noci se mi promítal nekončící pás jasných a zřetelných snů, kterými ke mne příroda promlouvala. Velice jsem během této doby zhubla, protože jsem jedla pouze rýži a zelený banán, ale tím jak bylo tělo detoxikované, k čemuž dopomohly také rostliny, jejichž duch vstoupí do těla, kde léčí, výrazně se zlepšil můj zdravotní stav a cítila jsem se velmi silná. Zároveň jsem si ale uvědomila, že je jen na mně, jestli chci skutečně vyléčit svoji duši a tělo. Posunulo mne to dále v náhledu na život a naši tělesnou schránku, začala jsem pracovat se svými emocemi a pocity a zjistila, že vše lze ovlivnit naším záměrem. Ráda bych vzpomněla také na Ježíše, který mne celou dobu provází a který se mi společně s pannou Marií zjevil pri prvním rituálu, zrovna na mé 33. narozeniny a ukázal mi všeprostupující a bezpodmínečnou lásku naprosto ke všemu. Byl to první rituál po tom, co jsem odešla do Peru.

Z místního průvodce turistů se stal Tvůj partner a průvodce životem. Jak k tomu došlo?

Když jsem přicestovala podruhé, hned druhý den jsme se potkali a přivítali. V našem obejmutí, jakoby se ve mně něco převrátilo a já začala plakat štěstím, má duše se rozpomenula, že se z dávné minulosti známe, věděla jsem, že cítíme oba to samé, i když to nejde popsat slovy. Naše cesty se opět spojily, jak v soukromém, tak pracovním životě. Máme hodně společných věcí, které vnímáme jako určité poslání.

V čem se liší mentalita místních lidí od mentality české? Čím se můžeme inspirovat?

Peruánci především neřeší a nestresují se. Když se jim děje něco nepříjemného, často se většina z nich začne smát. Nezapře se v nich jižanský temperament, je jich tak jakoby plno, vše prožívají velmi emotivně a naplno, ale jinak jsou velmi milí a přátelští. Systém, který je zde nastavený, je tolik nesvazuje a nevyvíjí takový tlak stejně jako zaměstnavatelé, takže většinou v obchodech a na úřadech najdete příjemně naladěné a usměvavé tváře. Nehoní se tolik za zisky a bohatstvím, je pro ně příjemnější být v pohodě a v klidu mezi holými stěnami velmi skromného bydlení a mít co k jídlu. Byla jsem překvapená, že mnoho z nich nikdy nepřekročilo hranice města, nemají potřebu cestovat do jiných míst v Peru. Možná je to tím, že jejich rodiny často žijí pospolu a lidé tolik necestují za prací. Je pravda, že všude je daleko, když chcete do jiného většího města, musíte letadlem nebo dálkovým autobusem. Když jsem prožívala tropickou horečku, nikdo mne nelitoval, tak jak je to často u nás, my vyžadujeme pozornost a péči. Tady nechají člověka, aby se z toho „vylízal“ sám, někdy se i smějí. Pochopila jsem však, že to je určitá forma pomoci, léčby, a člověk z toho vyjde silnější, protože se musí spolehnout sám na sebe. Peruánci jsou slavící národ, stále popíjí a veselí se, což se často odráží na pracovní morálce, někdy se stává, že zaměstnanec nepřijde do práce a třeba týden o něm nevíte. Velmi se zde podporuje, na rozdíl od nás, drobné podnikání, které se týká velké části obyvatel. Lidé z toho nezbohatnou, ale zajistí jim to finance na jídlo a bydlení. Je zde bohužel také velká chudoba. Jsou oblasti, kde žijí lidé, kteří nemají vzdělání ani zaměstnání a mají velkou rodinu, kterou musí uživit. Většinou si přivydělávají pomocnými pracemi, například jako nosiči. Jejich děti pak začnou krást a to je zde velkým problémem. Všimla jsem si také, že Peruánci nekouří cigarety, jen málokdy někoho uvidíte.

Kde se vlastně cítíš víc doma?

Život zde je úplně jiný ve všech ohledech, proto zvyknout si nebylo úplně jednoduché. Po třech letech jsem mohla teprve říci, že se zde cítím více doma než v Čechách, i když stále cítím své kořeny v Evropě. Jsem poměrně daleko od rodiny, tak není úplně snadné se s nimi vidět, člověk byl zvyklý na střídání ročních období a najednou jste bez zimy, jara a podzimu, také mi chybí naše příroda, která má úplně jinou atmosféru. Myslím, že už by pro mne bylo těžké vrátit se zpátky a začlenit se opět do našeho systému, který nás tak svazuje a ovládá.

Vím, že od dětství ráda maluješ. Jaká témata si Tě našla v Peru?

Když jsem začala opět malovat v Amazonii, bylo to po dietách. Souviselo to hodně s tím, co se mi otevřelo v čisté přírodě, to, jak jsem ji pak viděla a vnímala. V průběhu jednoho rituálu ke mne ve vizi promlouvala Ayahuasca, ať maluju přírodu, tak, jak vypadá doopravdy i s jejím jemnohmotným světem. Tehdy jsem moc nevěděla, jak to mám udělat. Začala jsem malovat to, co jsem viděla normálně, ale v průběhu malby se mi stávalo, že jsem se automaticky napojila na přírodu, která mne vedla. Když jsem se pak dívala na hotovou malbu, kde byla džungle, zjistila jsem, že tam jsou různí skřítci, andělé, duchové džungle. Byla jsem z toho překvapená. Teď vždy když maluju, těším se kam mne to zavede a co vznikne. Je to takové krásné dobrodružství.

Jak jsi hledala cestu k sobě?

Najít cestu sám k sobě je delší proces, který probíhá postupně a k němuž nám pomáhájí různé okolnosti nebo signály, kterých si můžeme a nemusíme všímat. Tyto okolnosti nás mohou třeba jen nasměrovat zase někam dál, abychom se mohli posunout. Je to taková kaskáda do sebe zapadajících událostí, když neproběhne jedna, neproběhnou ostatní, anebo jakousi oklikou, než se zase dostaneme zpátky na tu správnou cestu. Pro to je důležité naslouchat své vlastní intuici, vnitřnímu hlasu duše, který k nám promlouvá vemi jemně. Abychom ho slyšeli musíme se často sami v sobě zklidnit, dostat se do svého středu, najít si alespoň chvilku denně sami pro sebe, meditovat a podobně. Ale hlavně tomuto hlasu důvěřovat. Pro mne ze začátku byla důležitá Ayahuasca, která mi ukázala můj vnitřní svět, ale i minulé životy, ze kterých si každý neseme zátěže, ukázala mi i další možnosti a zákonitosti tohoto světa, ale hlavně pravdu. Napomohla mi vyčistit mé tělo od těžkých energií a toxinů, které se v nás nastřádají během života a podle toho, jak pečujeme o své tělo, co jíme. Prošla jsem zde také velice těžkými neplánovanými situacemi, které jsem prožívala vědomě a které mi pomohly dostat se blíže sama k sobě. Často jsem právě jednala intuitivně, aniž bych toužila po hlubším poznání, ale samo mne to vedlo. Dvakrát jsem se dostala do stavu smíření se se svou vlastní smrtí. Až později jsem začala sama na sobě vědomě pracovat, s emocemi, pozorovat vše, co se v mém nitru děje, co to spouští a zrcadlí. Stala jsem se pozorovatelem. A když pak vidíte, jaký to má vliv na okolí, je to nádhera, svět kolem vás se opravdu začne měnit. Uvědomíte si jakou máte hodnotu a že vše kolem vás je pomíjivé, jste jen vy, ta největší láska, kterou můžete sami sobě dát, ta zůstává. A pokud se pak duše partnerů, které k sobě patří, propojí, tak společně tančí v nebeském ráji a mohou se dostat až za hranice všeho bytí.

Jakou roli pro sebe a svého partnera zde vidíš do budoucna?

Společně jsme začali uskutečňovat různé projekty, které neseme dlouho v našich srdcích a které se postupně rozvíjí. Asi hodinku od Iquitos v San Pedru, kde jsme měli štěstí na krásné a silné místo v přírodě, jsme postavili centrum Oni Shobo pro duchovní růst a poznání, pro očistu těla a duše, pro ceremonie s Ayahuaskou a relaxaci s využitím vlastních zkušeností. Pro práci s energiemi a hledání sama sebe a své životní cesty. Přítel se více zaměřuje na Národní rezervaci Pacaya Samiria, která je asi 6 hodin od Iquitos, kde spolupracujeme s místní komunitou Arequipa, což jsou míšenci kmene Cocama, ale kteří již žijí civilizovaným způsobem života. Společně s nimi jsme postavili ubytovací zařízení, které jim poskytne finanční pomoc na stravu a léčení a zároveň napomůžeme v této oblasti rozvinout ekoturismus, pro návštěvníky s edukačním záměrem, aby poznali lépe život v divoké přírodě a chovali se šetrným způsobem, aby si k ní lidé opět našli vztah a úctu. Z těchto exkurzí se současně finančně pomůže také projektům na ochranu a konzervaci ekosystémů v rezervaci ve spolupráci s Organizací na podporu chráněných přírodních území v Peru (SERNANP), která nám celý projekt schválila. Současně jsme začali vykupovat ovoce palmy Huasaí, které komunita kácí pro dřevo a lístky tzv.“chonta“, která se používá v restauracích na salát. Opakovaným sběrem a výkupem ovoce se snažíme uchovat tyto stromy, a zajistit komunitě výdělek, který by měla ze dřeva. Obnova těchto palem při kácení trvá 7 let. Ovoce a další léčivé byliny ve spolupráci s jednou paní sušíme, drtíme a prodáváme po celém Peru a našim klientům. Věřím, že i mé obrazy budou nadále přinášet lidem svá poselství, že budou vytvářet harmonii v jejich domovech a že se budou dále vyvíjet, protože vše je v neuvěřitelném pohybu a prochází vývojem, stále nám do života přicházejí nové impulzy, noví lidé, spolupráce a někdy je nad budoucností těžké přemýšlet.

Možná naše čtenáře inspiruješ k podobné cestě. Co může případný zájemce podniknout, aby se dostal k vám do centra? Kde nalezne více informací?

Každý jsme velmi originální a potřebujeme ke svému vývoji různé prostředky, které nás v tu danou dobu přitahují nebo právě oslovují, to je to, co v daný okamžik potřebujeme. Tato cesta není pro všechny stejná. Pokud někoho přitahuje podobná práce na sobě v energeticky čistém prostředí nebo Ayahuaska, neví jak dál ve svém životě, může se na nás obrátit přes email onishobo@gmail.com.

Více informací může zájemce získat na našich stránkách www.onishobo.com,

pro exkurze v Pacaya Samiria rezervaci email samiriatour@gmail.com, stránky www.tourpacayasamiria,jimdo.com

Osobní stránky s tvorbou www.vera-napravnikova.webnode.cz