Sexuální asistence startuje

tisk & PDF

Brno – Jednou z pěti vyškolených sexuálních asistentek je i pětatřicetiletá Brňanka používající pseudonym Helena. Před třemi lety si nezaměstnaná žena začala vydělávat jako prostitutka. Spolupráci na projektu jí nabídla organizace Rozkoš bez rizika, kam chodila na pravidelná vyšetření na pohlavně přenosné infekce. „Celé téma sexuální asistence je mi blízké, protože máme ve vzdálené rodině příbuzné s hendikepem,“ dodává žena, která si nepřála uvést své jméno. Její rodina a blízcí o jejím povolání zatím nevědí.

* Co je prací sexuální asistentky?

Vše kolem sexuality. Hendikepovaným poradíme nebo ukážeme, jak mají masturbovat. Naučíme je pracovat se sexuálními pomůckami.

Hendikepovanému páru například poradíme vhodnou polohu. Není to jen o styku, lidem často chybí pouhé pohlazení. Ve většině případů o sex vůbec nejde, člověk který má svalovou dystrofii (ochabování a ubývání svalové tkáně – pozn. red.) v životě nepoznal jiné doteky než svých rodičů nebo sociálního pracovníka. Pohlazení je pro ně mnohdy nejvyšší meta, které jsou schopni dosáhnout.

* Měla jste už hendikepovaného klienta?

Oficiálně začnu jako asistentka pracovat v lednu, až dostanu živnostenský list. Se dvěma jsem se už setkala před třemi lety jako sexuální pracovnice. První z nich byl mladý muž se svalovou dystrofií. Hodně jsme si povídali a to mě inspirovalo. Druhý byl nevidomý, pro kterého byl strašně důležitý dotek. Zajímavé pro něj bylo mě svlékat a hladit, byl dlouho bez partnerky a to mu chybělo nejvíc.

* Setkala jste se s negativními reakcemi?

Lidé nás mají za prostitutky. Nepochopili, že to není jen o fyzických věcech. V diskuzi u jednoho článku zaznělo, že jsme prostitutky, které už nemají tolik zákazníků a potřebují si vydělat jinde. Sociální asistenti, kteří se starají o postižené, mi zase říkali, že mají občas problém s rodiči. Ti svého čtyřicetiletého mentálně postiženého syna často vidí jako dítě, které nemá potřeby jako dospělý muž.

* Co si myslí o sexuální asistenci lidé?

Hendikepovaní jsou separovaní ze společnosti. Lidé je berou jako bezpohlavní, sexualitu a pohlaví u nich popírají. Celé to téma chceme otevřít.

* Co jste se dozvěděla na školení asistentů?

Měli jsme semináře, přednášky zahraničních asistentů i praktické cvičení. Učili nás jak přistupovat k lidem s různým postižením. O těle vím hodně, dělala jsem i masáže, ale nevěděla jsem tolik o různých typech hendikepu. Například hlazení pírkem může u autistů vyprovokovat silný psychický blok. Na cvičeních jsme si třeba zavázali oči a chodili po místnosti. Na vlastní kůži jsme si zkusili, co vnímají nevidomí. Jaký je rozdíl mezi pohlazením dlaní a hřbetem ruky. Normálně nad tím lidé nepřemýšlí.

* Je druh postižení, se kterým byste si nevěděla rady?

Zatím jsem nad tím nepřemýšlela. Určitě taková situace může nastat. Nejdůležitější je si před schůzkou promluvit s klientem nebo jeho opatrovníkem o co má zájem a jak k němu mám přistupovat.

* Má vaše povolání nějaké riziko?

Před školením nás varovali, že se do nás mohou klienti zamilovat. My jim ale city dát nemůžeme. Naším cílem je, aby měli normální partnerský vztah. Seznámili se s někým a my jim pak pomáhali.

zdroj: 19.11.2015, Brněnský deník, Jižní Morava