Zaslouží si lékařská posudková služba koncepční změnu?

tisk & PDF

Dne 18. 11. 2015 se uskutečnila pod záštitou paní poslankyně Ing. Radky Maxové, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny, konference na téma „Zaslouží si lékařská posudková služba koncepční změnu?“

Konference byla velmi bohatě zastoupena odborníky MPSV ČR, České správy sociálního zabezpečení a odborníky z dalších profesí.

Na konferenci byla sdělena zásadní fakta. V současné době je necelých 400 lékařů posudkové služby, kteří ročně musí provést 430 – 450 tisíc posouzení. V loňském roce připadlo na jednoho posudkového lékaře 1220 posudků. Věk posudkových lékařů překročil 60 let. Tito pracovníci byli zařazeni do státní služby, což dále komplikuje personální stav posudkové služby. Pokud nedojde ke změně zákona, tak k 1. 7. 2017 skončí téměř 140 lékařů posudkové služby, protože překročí věk 70 let, který stanoví zákon o státní službě pro státní úředníky, jako limitní. To může vést k úplnému kolapsu celého systému. Málokdo si dá do souvislostí, že posudkoví lékaři rozhodují o míře invalidity, to je o invalidních důchodech, případně o statutu osoby zdravotně znevýhodněné. Dále posuzují přiznávání průkazů OZP, míru závislosti na pomoci druhé osoby, nárok na kompenzační pomůcku a ještě prodloužení pracovní neschopnosti při delší nemoci. Jsou to velmi odlišné činnosti a domnívám se, že není možné, aby jeden posudkový lékař dokázal posoudit všechny náležitosti pro jednotlivé případy.

Na konferenci jednoznačně zaznělo, že je potřeba udělat velmi rychlé kroky ke stabilizaci systému a po té zásadní systémové změny. Ve svém vystoupení jsem upozornil na možnost využití ergoterapeutů při posuzování pracovního potencionálu a dále na možnost využití fyzioterapeutů při posuzování nároku na průkazy OZP a kompenzační pomůcky. Současný systém trpí také tím, že při hodnocení míry závislosti není brán jako hlavní posudek stanovisko sociálního pracovníka, ale prioritní je vždy posudek posudkového lékaře. Je to v zásadním rozporu s tím, že posudkový lékař hodnotí zpravidla pouze podle dokumentace zdravotní stav, kdežto sociální pracovník provádí sociální šetření v místě bydliště, a tudíž má daleko větší vhled do potřeb klienta. Ve svém vystoupení jsem také upozornil na problém s posuzováním míry invalidity. Míra invalidity je posuzována podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. V této příloze jsou uvedeny ztráty pracovních schopností při jednotlivých diagnózách. Posudkový lékař má možnost při souběhu více onemocnění navýšit míru invalidity pouze o 10 %. Dlouhodobě považuji tuto věc za zcela nevyhovující, protože jednotlivá zdravotní postižení mohou mít synergický efekt, a tudíž mohou velmi negativně snížit pracovní potenciál klienta, ačkoliv diagnózy jednotlivě nemají vysokou ztrátu pracovního potencionálu. Přítomní se shodli na tom, že MPSV ČR musí do hodnocení zdravotního stavu zapojit odborníky z nelékařských profesí. Jinak nelze současný systém udržet.

Mgr. Václav Krása
předseda NRZP ČR