Rozhovor s Kateřinou Bromovou

tisk & PDF

Slečna Kateřina je třetím rokem studentkou na Univerzitě Pardubice – filozofické fakultě, obor Sociální antropologie. Její sportovní založení ji nasměrovalo do nově otevřeného pardubického Integračního fitness clubu, jehož zvláštností je to, že zde mohou sportovat i lidé se zdravotním handicapem. Katka zde nejen brigádničí, ale zároveň získává praktické zkušenosti o tom, jak lidi s tělesným postižením mohou posilovat. S dobrovolnictvím začala teprve nedávno, ale její elán a přístup k této činnosti je pozoruhodný hlavně v tom, že převážná většina dnešních mladých lidí tráví svůj volný čas zcela jiným způsobem.

Mohla bys nám říci, co tě k dobrovolnictví přivedlo?

V dětství jsem prodělala vážné onemocnění, a proto si velice dobře uvědomuji, že dobré zdraví je pro člověka to nejdůležitější. K dobrovolničení do KŘIŽOVATKY jsem se přihlásila sama, ale nápad mi vnuknul Tomáš Potůček, spoluzakladatel IFC. Vyprávěl mi o svém handicapu a přitom mi řekl o existenci KŘIŽOVATKY. Rozhodla jsem se okamžitě. Byl to pro mne hodně motivující, protože jsem si uvědomila, že můžu spojit dvě věci v jednu. Naplnit smysluplně svůj volný čas a přitom ještě získat ty správné podklady pro napsání mé bakalářské práce.

Máš jako dobrovolnice, co nabídnout? Ptám se proto, že většina klientů KŘIŽOVATKY je generačně v jiné kategorii.

Myslím, že dovedu pochopit a porozumět ostatním. Proto možná i jinak chápu, jak bych měla trávit volný čas. Potřebuji být vytížená, mít pocit, že moje pomoc k něčemu je. V dětství jsem navštěvovala hodně kroužků (balet, zpívání ve sboru apod.), ale kvůli zdravotním problémům jsem musela spoustu aktivit ukončit. Ale díky tomu se umím „postavit“ k mnoha různým činnostem a nastalé problémy řešit. Takže, komunikace se staršími lidmi mi vůbec nevadí. Ono totiž často stačí naslouchat a to umím.

Mohla bys nám trochu poodkrýt něco ze svého soukromého života?

Pocházím z Pardubic, kde už 22 let žiji. Jsem svobodná, ale štastně zadaná a studuji sociální antropologii. Tento obor jsem si vybrala kvůli tomu, že patří do humanitních věd a mohu studovat tady v Pardubicích. Mezi moje zájmy patří jakýkoli pohyb a sportovní aktivity. Posilovna, power jóga, lyžování, plavání. Ráda vařím, ale také vymýšlím i různé kulinářské recepty. Mým největším koníčkem je cestování. Protože maminka byla průvodkyní v cestovce, tak jsem s ní mohla vždy cestovat a zamilovala jsem si objevovat nové kouty světa. Nyní mám velký sen. Ráda bych znovu navštívila Ameriku. Nejprve tam chci pracovat a pak putovat a poznat co nejvíce. Proto chodím na různé brigády (do Rossmanna, do fitka, doučuji angličtinu), abych si ušetřila na letenku.

Teď se logicky nabízí otázka týkající se budoucnosti. Jaké máš představy, co bys chtěla dělat?

Nejprve musím dostudovat tuto školu a pak ještě navazující magisterský obor. Ráda bych se věnovala jazykům, protože ovládám angličtinu, němčinu a španělštinu. Pak bych chtěla vycestovat se svým přítelem do té Ameriky a potom? No asi jako každá ženská. Vdát se, přestěhovat se do domečku a splodit pár dětí. A také bych si ráda pořídila psa, protože jsem si ho odmala přála mít. No a ráda bych se i nadále chtěla věnovat dobrovolnictví.

Děkuji za rozhovor a přeji Ti, aby se Ti splnila všechna přání a hlavně abys nepozbyla své nadšení.