Problémy rodinné péče o osoby se zdravotním postižením

tisk & PDF

Koncem září se uskutečnila  konference pod názvem „Problémy rodinné péče o osoby se zdravotním postižením“. Tato konference se uskutečnila pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR  v závěru projektu “Nejsme chudinky, jsme hrdinky“ pod reg. č: CZ 1.04/3.4.04/88.00315. Konference se zúčastnilo více něž 140 osob z řad pečujících osob, zástupců státní správy,zástupců NNO atd.

Zájem o účast na této konferenci byl velký  s ohledem na to, že postavení pečujících osob bylo a je opomíjeno. Přitom údaje Českého statistického úřadu  hovoří o tom, že naprosto nejvyšší zastoupení při péči  má očekávaně rodina (nejbližší příbuzní) – 73,4%, následovaná se značným odstupem pečovatelskou službou (7,9%) a poskytovateli zdravotní péče (7,6%). Ve skupině pomoci ze strany rodiny je na jedné straně zcela zřejmý fakt, že osob se zdravotním postižením, které takovou pomoc potřebují, je nejvíce v posledních třech nejvyšších věkových kategoriích (od 45 let výše). S přihlédnutím k celé řadě problémů lze  také konstatovat, že podtitulem konference by mohl být podtitulek:

„Jakkoliv je péče o zdravotně postiženého vykonávaná s láskou představuje pro pečující osobu vysokou psychickou , fyzickou a finanční zátěž.“

Hosté , kteří se konference zúčastnili, ve svých vystoupeních shodně upozornili na několik základních problémů.  Bez ohledu na to zda hovořili o vlastních    poznatcích a znalostech  nebo  informacích získaných  z různých kvalitativních a kvantitativních výzkumů potvrdili, že emociální zátěž je statisticky výraznější než se uvádí. Jde totiž  o  nekončící činnost a  počet hodin který se uvádí neodpovídá skutečně vynaloženému počtu hodin. Vždy přítomný je faktor osamocení, a to společenský  i z pohledu  pracovního uplatnění. Průběžný je u pečujících osob strach a stres z vlastního zdravotního stavu a  ze stárnutí a následná obava  o opečovávanou osobu.  Poměrně často prožívají pečovatlelé strach z posouzení míry stupně závislosti opečovávané osoby, zvláště pak dětí.V této souvislosti často pečovatelé uvádějí, že  „za trest“ je dětem snižován příspěvek na péči. Pečující osoby jsou dlouhodobě, někdy  desetiletí bez dovolené a bez  možnosti kulturního vyžití.

Zvláštní  důraz byl na konferenci kladen na problematiku postavení pečujících osob na trhu práce. Při znalosti trhu práce, jeho možnostech a stereotypních nahlížení některých zaměstnavatelů a faktu, že jsou matky všeobecně nejhůře zaměstnatelnou skupinou, zvláště pak matky zdravotně postižených dětí, stejně tak jako i další pečující osoby například o rodiče či prarodiče je možno konstatovat, běžné umístění na trhu práce je téměř nemožné. Pečujícím osobám se po delší době, resp. dlouholeté péči nedostává  pracovních kompetencí původní profese, mnozí pečovatelé si    vytvořili mnoho praktických zkušeností a dovedností pečovat o osobu se zdravotním postižením. Pozoruhodné je zjištění, že mnozí pečovatelé by se rádi uplatnili v sociálních službách, kde mohou takzvaně  prodat své mnohaleté a každodenní pracovní návyky vhodné pro práci se zdravotně postiženými nebo přestárlými osobami.

Hosté i další účastníci konference  upozorňovali na zvláště palčivý problém který se týká  finanční nedostatečnosti a ohrožení chudobou pečujících osob. V tomto smyslu lze spatřovat jeden z rozdílů mezi pečujícími o děti a pečujícími o seniory. Matky pečující o vlastní děti spatřují v příspěvku na péči vlastní příjem, tedy plat nebo mzdu. Pečovatelé, kteří se starají o seniory, se spíše vyjadřují v tom smyslu, že by se o matku či otce starali i tak, bez ohledu na finanční podporu v podobě příspěvku na péči. Neřešitelným problémem je u obou skupin návrat na trh práce, přičemž tento návrat je  nerealizovatelný. Kromě jiného opuštění placené práce z důvodu péče o zdravotně postiženého člena rodiny znamení snížení příjmu rodiny  a následně i snížení  starobního důchodu. Zvláště kruté zkušenosti mají vysloveně pečovatelé, kteří po ukončení péče o rodiče nebo prarodiče uvažují o návratu na původní pracovní místo- vykonali svou morální povinnost vůči rodičům,ale s přihlédnutím k věkové kategorii  těchto osob není o ně zájem na trhu práce, a to často právě z důvodu vyššího věku.

Osobně se domnívám, že postavení pečujících osob je velmi složité v mnoha směrech. Zvláště se zřetelem  k ukončení etapy transformace sociálních služeb se počítá ještě s  větší rolí rodiny při péči o osoby se zdravotním postižením.

JUDr. Marie Madejová

Projektová manažerka

Projekt:“Nejsme chudinky, jsme hrdinky“

Reg.č.CZ.1.04/3.4.04/88.00315