Rozhovor s Petrem Svatošem

tisk & PDF

v současné době nejlepší stolní tenista východních Čech (narozen v Chrudimi)

Petr Svatoš

Petr Svatoš je v současné době nejlepším východočeským stolním tenistou na vozíku. Narodil se v roce 1990 v Chrudimi, žije v Litomyšli. Spolu s dalšími vynikajícími hráči našel sportovní zázemí v plzeňském oddílu TJ Sokol Lhůta.

Petře, jaký je Tvůj poslední sportovní úspěch?

Byl jsem druhý v družstvech na květnovém Mistrovství ČR v Ostravě  ve stolním tenise vozíčkářů a pátý mezi jednotlivci. Hráli jsme dvanáct zápasů denně. Bylo vedro, ale mis trovství jsem si užil.

Jak dlouho vlastně hraješ stolní tenis?

Hrál jsem tři roky jako mladší žák za Svitavy a Litomyšl. Teď na vozíku hraju pět let za TJ Sokol Lhůta a v soutěži zdravých hraju za Karvinou a trénuju s dorostenci.  Ti „zdraví“ jsou na tom výkonnostně stejně jako já.

Děláš ještě další  sporty?

Hraju závodně florbal. Letos jsme byli vícemistři republiky. Ale stolní tenis je u mne stejně na prvním místě. Na florbal mi nezbývá tolik času, trénuju tak jednou za měsíc.

A co další aktivity, studium, práce…?

Letos studuju prvním rokem obor řízení logistiky na Slezské univerzitě v Opavě. Chci u tohoto oboru zůstat a pracovat v něm. Každá firma potřebuje zajišťovat logistiku nebo přepravu, takže věřím, že si práci snadno najdu.

Jak to všechno stíháš, jak vypadá Tvůj běžný týden?

V neděli večer přijedu na kolej do Karviné, od pondělka do čtvrtka mám školu a po škole denně chodím trénovat. V pátek se vracím domů do Litomyšle, obvykle jdu ještě trénovat s lidmi, s kterými jsem kdysi začínal. A o víkendu mě čekají turnaje s vozíčkáři nebo se zdravými. Strávím spoustu času za volantem, měsíčně najezdím dva až tři tisíce kilometrů.

Stíháš při tomhle náporu vůbec nějaký osobní život, odpočíváš někdy?

Na posezení s kamarády v hospůdce si vždycky čas najdu. Přes léto rád jezdím na festivaly, naposledy jsem byl na Jam Rocku u Žamberka a na festivalu Keep Respect v Kladrubech.

A co koníčky?

Zajímám se o počítače. V hospodě si rád zahraju šipky. A taky rád vařím, prý umím dobré omáčky a steaky. Rád cestuju a poznávám nová místa a díky stolnímu tenisu se mi to daří.

A na dívky máš čas?

Kromě sportu nyní nestíhám nic. Ale dámské společnosti se nevyhýbám, kamarádek mám spoustu.

A kde by ses chtěl vidět za deset let?

Rád bych se zúčastnil paralympiády, chtěl bych pobývat v zahraničí a  získat zde nějaké pracovní zkušenosti. Láká mě USA a Čína. Chtěl bych si najít dobrou práci nebo si založit svou firmu. A hlavně  chci být sám se sebou spokojený. Co se týče vztahu, to nechávám otevřené.

Jak se ocitl na vozíku?

Ve třinácti letech mi našli nádor na páteři. Po roce jsem se vyléčil, ale po dalších třech letech se začaly objevovat vedlejší následky radioterapie. Ochrnul jsem od pasu dolů. Ruce mám naštěstí v pořádku, takže jsem ve většině věcí soběstačný.

Jak bys charakterizoval sám sebe?

Jsem flegmatik a pohodář, zahálka mi není cizí. J Mám rád dobrou společnost a dobré pití.

Jak jsi letos strávil dovolenou?

 Několik dní jsem byl na vodě, sjížděli jsme s kamarády Sázavu. Pak následovaly dvě sportovní soustředění, jedno v Liberci a jedno v autokempu Buňkov ve Břehách u Přelouče. Tam se každoročně rád vracím.

Co Ty a alternativní léčba, máš nějaké zkušenosti?

 Zkušeností mám dost, v době své nemoci jsem vyzkoušel všechno možné i nemožné. Výsledky ale příliš neodpovídaly mým očekáváním. V průběhu léčby mi nejvíce pomohli lékaři z Dětské fakultní nemocnice  v Brně. A taky moje rodina a kamarádi.

Byl jsi tehdy ještě dítě, ale přesto se zeptám: Máš pocit, že Tě nemoc změnila?

Od té doby mě jen tak něco nerozhodí, většinu tzv. problémů  neřeším. Když nejde o život…

Co bys vzkázal lidem, které zaskočí nemoc nebo úraz?

Nic není tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Na všem se dá najít něco pozitivního.